Pacientovi s respiračními potížemi, dlouhodobým kašlem, před operací hrudníku a při dalších podobných potížích musíte provést vyšetření spirometrem. S jakými naměřenými hodnotami se můžete potkat a co indikují?

Co je to spirometrie?

Spirometrie je vyšetření plicních objemů, kapacit a průtoků a je to jedna ze základních interních vyšetřovacích metod. Pomáhá mimo jiné odhalit poruchu ventilační funkce a vyhodnotit její míru. Provedení a hodnocení spirometrie patří mezi základní dovednosti pneumologů, internistů, pediatrů, alergologů i sportovních lékařů.

Jedná se o fyziologický test, který měří, jak pacient dokáže vdechovat a vydechovat objem vzduchu. Jakmile pacient trpí na respirační příznaky, jako je dušnost, kašel nebo bolest na hrudi, správně provedená spirometrie vám pomůže určit diagnózu. Respirační onemocnění mají podobné příznaky a právě spirometrie je pomůže rozlišit. Využívá se také při monitorování plicních funkcí v čase – při zhoršení příznaků, zjištění efektu léčby, detekci nežádoucích účinků léků a podobně.

Při vyšetření funkce plic se používá spirometr, který zaznamenává dýchání jako graf. Ten ukazuje objem plic pacienta v závislosti na čase. Měření snadno provede i praktický lékař díky stolním nebo kapesním spirometrům a s pomocí nenáročného příslušenství pro spirometry.

Hodnoty spirometrie

Výstupem vyšetření jsou dva grafy: jeden z nich ukazuje objem plic v závislosti na čase a druhý ukazuje závislost průtoku vzduchu dýchacími cestami na objemu plic. Výsledné parametry se dělí také na statické a dynamické parametry.

Statické parametry

Statické parametry měří spirometr během doby, po kterou se pacient nadechuje nebo vydechuje v klidu. Spirometr ukazuje křivku s hodnotami objem/čas. Mezi zkoumané parametry patří:

• VT: Objem vzduchu, který pacient vydechne nebo vdechne jedním normálním výdechem či vdechem.
• ERV: Exspirační rezervní objem určuje, kolik vzduchu může pacient po normálním výdechu ještě vydechnout.
• IRV: Inspirační rezervní objem udává, kolik vzduchu může pacient po normálním vdechu ještě přijmout do plic.
• VC: Vitální kapacita plic představuje součet dechového objemu, inspiračního rezervního objemu a reziduálního objemu.
• DF: Klidová dechová frekvence (počet dechů za 1 minutu).

Statické parametry dokážou informovat o případných restrikčních poruchách a zaznamenávají velikost alveolárního prostoru. Hodnocení tíže restrikční ventilační poruchy probíhá podle parametru SVC (maximální VC):

Dynamické parametry

Dynamické parametry měří objemy vzduchu, které pacient provádí při usilovném výdechu a nádechu. U dynamických parametrů sledujete hodnoty průtok/objem a objem/čas. Takovými parametry jsou například:

• FVC: Usilovná vitální kapacita je maximální objem vzduchu, který pacient po maximálním nádechu prudce vydechne při maximálním usilovném výdechu.
• FEV1: Objem vzduchu vydechnutý s největším úsilím za 1 vteřinu po maximálním nádechu. U zdravých lidí se tato hodnota pohybuje kolem 80 %. Pokud má pacient respirační potíže nebo plicní chorobu, je hodnota nižší. Pokud spolu s FEV1 klesá i VC, signalizuje to pokles vitální kapacity.
• PEF: Vrcholový výdechový průtok, tedy nejvyšší průtok na vrcholu usilovného výdechu měřený za 0,1 vteřin.
• FEF: Usilovné výdechové průtoky na různých úrovních vydechnuté FVC.

Dynamické parametry pomáhají určit obstrukční poruchy a zaznamenávají proudění vzduchu v dýchacích cestách. Obstrukční ventilační poruchy vyhodnotíte podle parametru FEV1:

Tiffeneaův index

Tento index je nejdůležitějším parametrem. Ukazuje míru dechového postižení pacienta. U takzvaných obstrukčních chorob, jako je astma nebo chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), se dýchací cesty při usilovném výdechu předčasně zavírají. Pacient tak nevydechuje vzduch rychle a bez námahy, ale vynakládá velké úsilí. Na spirometrii se to projeví poklesem hodnoty objemu vzduchu vydechnutého s největším úsilím za vteřinu (FEV1), ale celkový vydechnutý objem (FVC) zůstane normální.

Příklady normálních hodnot spirometrie

Spirometrie je sice vyšetření, které vždy provádíte stejně – nezávisle na vyšetřovaném pacientovi –, ale při hodnocení už musíte vzít v potaz jeho (nejen) zdravotní stav. Důležitý je totiž věk pacienta, jeho pohlaví, výška a hmotnost. Mladý sportovec bude mít vždy jiný dechový objem než obézní seniorka.

Orientační hodnoty dechových objemů jsou tyto:

Příklady tvarů křivek průtok/objem

Z tvaru křivek naměřených hodnot poznáte různá onemocnění a zdravotní stav pacienta. Interpretace výsledků spirometrie je pro určení správné diagnózy klíčová.

Zdroj: Časopis Vnitřní lékařství, roč. 63, č. 11

1. křivka: Normální naměřené hodnoty s terminálním prohnutím expirační části, které může být způsobeno věkem.
2. křivka: Obstrukční tvar křivky, který může být pozorován u pacienta s astmatem.
3. křivka: Ukazuje těžké omezení výdechového průtoku se sníženým vydechnutým objemem (nejspíše při hyperinflaci). Často se vyskytuje u pacientů s CHOPN.
4. křivka: Variabilní intratorakální obstrukce v horních dýchacích cestách.
5. křivka: Variabilní extratorakální obstrukce v horních dýchacích cestách.
6. křivka: Fixovaná obstrukce v horních dýchacích cestách potvrzena 3 stejnými manévry.

Sdělení diagnózy a nasazení léků

Výsledek vyšetření lékař porovná se stavem pacienta, jeho dechovými potížemi a příznaky. Stanoví diagnózu a případně předepíše léky, které usnadňují dýchání. Pokud jde o kontrolní vyšetření, může na základě lepších nebo horších výsledků změnit dávkování léků.

Kromě spirometrie jsou součástí plicního vyšetření u alergologa i další diagnostické metody, jako je měření množství vydechovaného oxidu dusnatého (NO) či bronchoprovokační a bronchodilatační testy.